T E X T   K   V Ý S T A V Ě   V   G A L E R I I    F I D U C I A


       Narodila jsem se v lednu roku 1990 ve Frýdku-Místku a vyrostla nedaleko v malém městě Šenově, v rodinném domě spolu s rodiči i prarodiči. Dům se nachází na kraji lesa Bobčok, jehož důležitost pro můj život si uvědomuji stále více. Po základní škole jsem si zvolila studium na Zdravotnickém lyceu. Už během střední školy mě ale začala zajímat více fotografie. Láska k ní se u mne prohlubovala, až nakonec se můj sen naplnil a v roce 2011 jsem byla přijata na Institut tvůrčí fotografie při Slezské univerzitě v Opavě, kde v současnosti studuji magisterský program. Za tuto možnost jsem vděčná, protože mi přinesla mnoho vzácných přátelství a inspirace, jednak z výuky, ale také díky velmi specifické atmosféře školy. Třetím rokem žiji v Praze, kde se živím částečně fotografií a částečně jako provozní kavárny.

       Pocházím z rodiny, kde umění ani víra v boha nemají své místo. Dědeček mi ale ukázal radost z tvorby a krásu lesa. Obě tyto skutečnosti mou duši dodnes naplňují pocitem klidu. Do svých osmnácti let jsem si myslela, že to nejdůležitější jsou vědomosti a peníze. Až pak jsem pochopila, že v životě jde o vnímání světa kolem, empatii a především o lásku. Od té doby se snažím žít život tak, abych z něj měla radost. Smysl neshledávám v uznání, výhrách, moci a majetku. To vše přináší pouze prázdnotu. Mnohem důležitější je potěšení z vykonávané činnosti, nezištné pomoci a přátelství. Vím, že tvorbu k životu potřebuji asi jako každý les svou divou zvěř. Nedělám ale velké rozdíly mezi tvorbou každodenní, pomíjivou, a mezi tou, která mne může přežít. Dělá mi radost hledat krásu, vytvářet ji, případně měnit k obrazu svému, a uvědomovat si díky tomu svou přítomnost. To nejcennější umění a krásu shledávám ale v přírodě naší dokonalé planety. Já už se pouze snažím zachytit co nejpříznačněji krásu, ve které žijeme, ale kterou ne vždy vnímáme.

       V mé fotografické tvorbě se pravidelně střídá touha po zaznamenání skutečnosti pro budoucnost a vytváření jakési paralelní paměti v podobě fotografií (soubory: Babička 2011, Tom 2013, Gabi 2015-2016) s touhou po zcela výtvarně pojatých souborech (Viděny na každém kroku 2011, Do kořenů stromů se schoulím 2012, Les 2014-2016). Nejraději mám fotografii neinscenovanou, zachycenou v přirozeném okamžiku, ukazující buďto prchavý moment, který se v mžiku zase mění, anebo nalezené zátiší. Fascinují mě ale také momenty děsivé, mysteriózní, se svou specifickou atmosférou, za kterou je pro mne skryto dobrodružství. Atmosféra temna a světla, vytvářející rovnováhu, to je přirozenost, kterou se snažím zaznamenat.

      Svou spjatost s lesem jsem si uvědomila především v momentě, kdy jsem svůj domov přesunula do Prahy. Má babička se mě v dětství snažila lesem strašit a vytvářet ve mně představy, že za každým rohem číhá nebezpečí, jenže já se tomu spolu s dědou vždy smála. Soubor Les je založen na představách lidí o lese jako o temném místě plném zla, který vypadá trochu jako krajina v pohádkách bratří Grimmů nebo jako temný hvozd v Pánovi prstenů. Můj les skrývá spoustu tajemného, ale také naivně pohádkového. Je to velké dobrodružství, a ta já miluji. Pomocí světla a tmy umocňuji atmosféru temného lesa, přesto je pro mne les místem, na kterém se cítím bezpečněji, než jinde. Je to má meditační zahrada, do které se pravidelně vracím, čerpám z ní sílu, klid a nacházím odpovědi na otázky. Ať už se dívám zavřenýma očima, ve dne, nebo v noci, kdy je les nejmagičtější a mé oči jsou osvětleny vnitřním světlem. Petr Hruška, ostravský básník, v jednom rozhovoru řekl: „A pokud se budete chovat tak tiše a pozorně, aby se les před vámi otevřel, začne vám vyjevovat svá tajemství a poklady a člověk možná pak stejnou opatrnost a citlivost začne odkrývat a pociťovat sám v sobě nebo v druhém.“ V lese je ukrytá obrovská moudrost. Stačí do něj vstoupit a vnímat. 

using allyou.net